O sociálních sítích dnes slyšel snad každý z nás, a naprostá většina má účet alespoň na některé z nich. A není pochyb, že se jedná o skvělý komunikační prostředek a také o způsob, jak sdělovat své myšlenky, pocity i důležité životní události. Avšak, jak už to tak bývá, najdeme zde i odvrácenou stránku celé věci.
Není pochyb o tom, že se na nich mnozí lidé stávají takřka závislými, a mají v podstatě neustálé nutkání si ověřovat, co nového kdo napsal. V důsledku toho na nich tráví stále více času, a to mnohdy na úrok rodiny, ale i práce či školy. To má samozřejmě vliv i na jejich vztahy v rodině a pracovní výkonnost. Obojí klesá, a je jasné, že se nejedná o ideální stav věci. Proč mu tedy lidé propadají?
Jednoduše proto, že sociální velmi dobře využívají poznatků z lidské psychologie. Jejich tvůrci velmi dobře vědí, jak udržet naši pozornost a jak v nás vyvolat základní potřebu se neustále přesvědčovat, co je nového. Jsou na to totiž velice chytře.
V první řadě jsou zde reakce. Pokud dáme nějaký příspěvek, pak chceme vědět, co si o něm ostatní myslí a co říkají. Proto se často díváme, zda někdo nepřidal nějaký komentář, případně zda jej nesdílel. A obvykle to chceme vědět okamžitě, abychom případně mohli na daný koment zareagovat. Proto také máme na telefonu obvykle nastavené notifikace, které nás na tyto věci upozorní.
Dále jsou zde algoritmy, které také hrají velkou roli. Jednoduše řečeno, nabízí nám obsah, který nás, podle nich, bude zajímat. Ovšem ani zde to není tak jednoduché – většinou nám nabízí přesný opak toho, v co věříme. Snaží se nás tak donutit, abychom dané posty okomentovali s tím, že jejich autoři nemají pravdu, a následně se v dalších komentářích snažili svůj názor ubránit.
Ano, není to příjemné a ani zdravé. Ovšem je to velice návykové. A s tím autoři těchto programů počítají.
