Dokud máme my lidé dost peněz, žijeme relativně v pohodě. Můžeme si za ně zajistit všechno, co potřebujeme, nic zásadního nám tím pádem neschází, a co víc bychom si mohli od života přát?
Jenže takové štěstí nemá každý. A také ho nikdo nemá zaručené napořád. Někdy se prostě něco nepovede tak, jak by tomu mělo být, a pak začínáme mít problémy finanční povahy, s nimiž souvisí i nejedna jiná komplikace. Když není peněz dost, musíme oželet nejprve postradatelné, a nakonec třeba i naprosto nepostradatelné věci. Jež si ale nejednou nemůžeme odpírat.
A kde vzít další peníze, když je nemáme, ale jsou nám přesto potřeba? Logicky se nabízí možnost vzít si u někoho půjčku. A nemusí to být vůbec špatné řešení. Ale má to háček. A sice ten, že se musí najít finanční ústav, který by nám ty potřebné peníze nabídl. A čím hůř na tom po finanční stránce jsme, tím méně je těch, kdo jsou ochotni nám hodit pomyslný záchranný kruh.
Jakmile nemáme dost vysoké příjmy a sužují nás třeba i záznamy v registrech dlužníků, začnou nás odmítat všechny banky, které právě na tomto lpějí. Zkonstatují, že nejsme náležitě bonitní, a žádost o půjčku nám zamítnou.
Což je nepříjemné. Ale pořád ještě to není důvod k nějaké mimořádné skepsi. Protože i když nám nepomohou banky, někdo se ještě najde. Pokud tedy vlastníme aspoň nějakou nemovitost.
Kdo má nemovitý majetek, může tento přece nabídnout do zástavy jako záruku splácení. A pak určitě pomůže přinejmenším nebankovní americká hypotéka, u které se právě tato záruka vyžaduje. Tady nejde ani o příjmy, ani o registry dlužníků, tady jde právě o nemovitou záruku splácení. A kdo tuto nabídne, ten tu uspěje. A dostane peníze, které potřebuje. A to dokonce i rychle a poměrně výhodně, s takovou délkou splácení a výší splátek, aby si s tím dokázal poradit. A tak nikdo nemusí být ztracený. Každý se k penězům dostane, když má aspoň nemovitost.
