Každý vypadáme tak, jak vypadáme a jsme každý úplně jiný. Je to naprosto normální, protože přeci jsme každý vznikli z jiných lidí, navíc i geny se nám všem pozměnily, a tak pořád vypadáme jinak i než naši rodiče, protože kombinace chromozomů a podobně má za úkol to, abychom měli jen částečně podobu na své rodiče, protože kdybychom vypadali stejně, asi by to nebylo pro nikoho moc jednoduché. My jako lidé máme mnohem dokonalejší organismus než ostatní živočichové a jednotlivé druhy. Některé druhy vypadají stejně, liší se od sebe třeba jen samec a samice, protože nejsou tak dokonalí jako my, a proto vypadají všichni stejně.
Pokud bychom je ale srovnali s druhy, které zde žily dříve, několik klidně i tisíc let dozadu, zjistili bychom, že se poněkud změnili. Velmi velké rozdíly se dají pozorovat právě například u psů, které jsme si ochočili a které nyní máme vedeny jako rasy či plemena. Dříve někteří měli například delší tlamu a podobně, vlivem několika faktorů se některé části těla změnili tak, aby bylo pro zvířata dělat určité činnosti jednodušší.
My lidé jsme však každý úplně jiný a máme rysy, ve kterých se lišíme, ale zároveň rysy, ve kterých jsme si všichni nějakým způsobem podobní. Samozřejmě bychom na obrázku poznali člověka, ale rozhodně bychom už pak nepoznali, o koho se jedná, protože nás tu na planetě existuje mnoho. Každý vypadáme úplně jinak. Někdo je vysoký, někdo je menšího vzrůstu, někdo má světlé vlasy, někdo tmavé. Lišíme se také váhou, někdo je hubenější, někdo je při těle. Lidé bohužel nechápou mnohdy rozdíly, a i když by je měli brát s pokorou a radostí, že jsme každý unikátní, nechovají se k odlišným jedincům dobře a právě naopak – berou to jako jakýsi handicap. A proto když je někdo trochu více při těle, lidé to nesnáší a musí to okamžitě komentovat. Jenže co znamená při těle? Správně by se mělo jednat o obezitu, ale v dnešní společnosti bohužel bohatě stačí to, když někdo není vychrtlý a hned je považován za člověka „při těle“.
